Občas se na obloze mihne i umělá družice, která vypadá jako pomalu letící hvězda bez blikání. Nejde o letadlo, protože nemá červená a zelená světla. Nejlepší čas na pozorování je hodinu po západu nebo před svítáním, kdy Slunce ještě osvětluje družice ve výšce. Pokud chcete vidět opravdu hodně, pořiďte si obyčejný dalekohled – ale to už není pozorování pouhýma očima, které má své kouzlo v tom, že vám stačí jen správný okamžik a dobrá trpělivost.
Když se řekne “Měsíc je ze zeleného sýra”, většina z nás to bere jako vtip, který má děti navnadit na noční oblohu. Přesto se tato představa občas objeví v debatách o vesmíru, a to i mezi dospělými, kteří by měli vědět své. Pojďme si jednou provždy říct, co je na tomto tvrzení pravdy — a hlavně, co byste našli, kdybyste se na Měsíci skutečně procházeli.
Proč se zdá, že se Severní hvězda nehýbe? Severní hvězda (Polaris) leží téměř přesně nad severním pólem zemské osy, takže se její poloha na obloze mění jen nepatrně. Toho můžete využít jako referenční bod. Když si ji najdete podle souhvězdí Velké medvědice – spojíte dvě zadní hvězdy „vozy” a pětkrát prodloužíte spojnici – uvidíte, že všechny ostatní hvězdy obíhají kolem ní. To je praktický trik pro orientaci, ale pozor na častou chybu: mnozí začátečníci očekávají, že se celá obloha posune rovnoměrně. Ve skutečnosti hvězdy blízko obzoru stoupají nebo klesají rychleji, a pokud pozorujete z místa s kopci či stromy, může se některá část oblohy schovat nebo naopak objevit.
Až příště uslyšíte otázku, proč je obloha modrá, neodpovídejte jen „kvůli rozptylu”. Vysvětlete raději, že jde o kombinaci krátkých vln, Rayleighova rozptylu a stavby lidského oka, a pokud chcete být úplně přesní, upozorněte, že kdyby naše oči vnímaly fialovou jako samostatnou barvu, nebyla by obloha modrá, ale fialová. Tento detail většina lidí nezná a je to právě on, kdo dělá z banálního dotazu zajímavou lekci z fyziky i biologie zároveň.
Co dalšího můžete zahlédnout, když víte, kde hledat Za dobrých podmínek spatříte i Mléčnou dráhu, což je vlastně světelný pás tvořený miliony hvězd. Nejlépe je vidět v létě, kdy je její střed vysoko nad obzorem. Vyberte si noc bez měsíce a místo bez světelného smogu. Kolem půlnoci se pak pás táhne od severovýchodu k jihozápadu. Podobně nenápadný je i planetární mlhovina v souhvězdí Andromedy – vypadá jako malá rozmazaná skvrna, ale je to vzdálená galaxie. Najdete ji podle souhvězdí Kasiopeji, které má tvar písmene W.
První chyba, kterou začátečníci dělají, je ignorování měsíčního svitu. Mléčná dráha je nejlépe vidět v období novu, kdy měsíc nesvítí. Stačí i čtvrt měsíce a obloha je tak světlá, že slabé hvězdné oblaky zcela zaniknou. Předem si zjistěte fáze měsíce a vyberte si termín, kdy vychází až po půlnoci nebo vůbec. Ideální jsou jasné noci bez oblačnosti, nejlépe na podzim nebo v zimě, kdy je vzduch suchý a průzračný.
Nezapomeňte, že pohyb oblohy je pozvolný a změny jsou nejlépe patrné, když se díváte stejným směrem po dobu alespoň dvou hodin. Během jediné noci se celá obloha otočí o zhruba patnáct stupňů za hodinu, což odpovídá šířce vaší pěsti natažené na délku paže. Pokud tedy chcete vidět výrazný posun, vyhraďte si na pozorování alespoň tři hodiny. A až budete příště venku, vzpomeňte si, že to, co vidíte, je jen malý výřez obrovského kosmického kolotoče, který se točí bez ohledu na to, jestli se díváte.
Nejdřív si najděte místo s minimálním světelným znečištěním – ideálně pole nebo vyvýšeninu daleko od městských světel. Počkejte, až si oči zvyknou na tmu, což trvá asi dvacet minut. Pak si vyberte výrazný orientační bod, třeba jasnou hvězdu nebo souhvězdí, a zaznamenejte si jeho polohu vůči nějakému pevnému předmětu, například vrcholu stromu nebo stožáru. Po hodině se vraťte na stejné místo a všimnete si, že se objekt posunul – hvězdy totiž vycházejí na východě a zapadají na západě, ale ne všechny stejným tempem. Blízko severního nebeského pólu se zdánlivě pohybují jen málo, zatímco hvězdy nad obzorem opisují velké oblouky.
Typickou chybou je také ignorování nastavení pro složení snímků. V DSS zvolte v sekci „Stacking Parameters” metodu „Median” pro tmavé snímky, pokud chcete odstranit kosmické částice, a „Average” pro světlé snímky, pokud chcete maximalizovat poměr signálu k šumu. Pro ploché snímky použijte „Median”, protože je odolný vůči odlehlým hodnotám. Dále zapněte „Per-channel background calibration” – to vyrovná případné barevné posuny mezi kanály, ke kterým dochází vlivem filtru nebo optiky. Bez této volby můžete získat snímek s fialovým nebo zeleným nádechem.
If you have any thoughts concerning the place and how to use na této stránce, you can make contact with us at our own web page.