Konkrétní tip: navštivte kostel Panny Marie Sněžné, který je sice nedokončený, ale dochoval se v něm jeden z nejvyšších klenebních oblouků v Evropě. Většina lidí ho mine, protože vchod není z hlavní třídy. Podobně funguje i novoměstská radnice – vstupte do jejího dvora, kde uvidíte zbytky gotické kaple. Až budete u toho, zkuste si na Karlově náměstí stoupnout doprostřed a rozhlédnout se: uvidíte, jak všechny ulice směřují k jednomu bodu, což byla Karlova idea monumentálního prostoru.
Na závěr si dejte pozor na otevírací dobu menších památek, jako je Loretánský poklad. Mnohé z nich zavírají dřív než Hrad, obzvlášť v zimních měsících. Plánujte proto prohlídku na dopoledne, odpoledne si nechte na procházky a posezení. Když se budete řídit těmito radami, Hradčany vám ukážou svou pravou tvář – tichou, tajemnou a nádhernou.
Hradčany nejsou jen Pražský hrad. Tato královská čtvrť, rozkládající se na západním návrší nad Vltavou, ukrývá desítky zákoutí, která znají spíš místní než turisté. Pokud chcete zažít atmosféru starých legend, vydejte se sem brzy ráno, ideálně ve všední den. Ulice jsou tehdy prázdné, vzduch voní ránem a vy máte šanci slyšet vlastní kroky na dlažbě, po které kráčeli čeští králové.
Legendy, které ožijí, když jim dáte šanci Většina lidí zná pověst o Daliborce, ale Hradčany mají příběhů mnohem víc. Na Loretánském náměstí si povšimněte kaple Svaté rodiny – podle jedné legendy prý její zvony odhánějí krupobití. Pověra to je, ale místní si na ni dodnes pamatují. Když budete stát před Černínským palácem, zkuste si představit, že se v jeho zdech měl objevit duch bílé paní. Nikdo vám nezaručí, že ji uvidíte, ale klidné odpoledne a vlastní fantazie dokážou divy.
Když se řekne Nové Město pražské, většina si představí rušný Václavák, Národní třídu nebo Karlovo náměstí. Málokdo ale ví, že celá tato čtvrť vznikla jako jediný velkolepý urbanistický počin Karla IV. ve 14. století. Její půdorys byl navržen tak chytře, že funguje dodnes – ale jen pokud víte, jak ho číst. Bez tohoto vědomí se v ní snadno ztratíte a přijdete o to nejcennější, co skrývá.
Důležité je vědět, na co se zaměřit. Zaniklé usedlosti, které k vinicím patřily, poznáte podle barokních nebo klasicistních prvků – typické jsou mansardové střechy, vjezdové brány s klenákem a především rozsáhlé sklepy. Ty bývají často zazděné nebo skryté pod novějšími stavbami. Pokud narazíte na vrata s letopočtem, zkuste si ověřit v historických pramenech, zda budova skutečně sloužila vinařství. Častou chybou je zaměnit usedlost s pouhým obytným domem – vinařské usedlosti měly vždy hospodářské zázemí, které poznáte podle širokých vjezdů a nízkých stropů v přízemí.
Jak číst staré mapy a vyhnout se omylům Nejspolehlivější způsob, jak zjistit, kde stály vinice, je studium starých map. Využijte císařské otisky stabilního katastru z 19. století, které jsou dnes volně dostupné v archivech. Na nich najdete přesný průběh vinic i usedlostí. Porovnejte je se současnou mapou – všimněte si, jak se změnila zástavba. Mapa vám také ukáže, kde byly cesty, které dodnes kopírují ulice. Typickou chybou je spoléhat se na letecké snímky – ty ukážou jen to, co je vidět dnes, ale ne historické souvislosti.
Jak si prohlídku užít bez chyb Základní pravidlo zní: přijďte včas. Prohlídky s průvodcem bývají časově omezené a pokud se opozdíte o více než pět minut, nemusí vás už pustit. Další častou chybou je podcenění šatny – v paláci není povolený velký batoh ani deštník, a úschovna má omezenou kapacitu. Raději si s sebou neberte nic nad rámec peněženky a mobilu. Pokud máte zájem o fotografování, zjistěte si předem pravidla – v některých prostorách je blesk zakázaný, jinde není povolený ani stativ.
Začněte na Hradčanském náměstí, ale nespěchejte k hlavnímu vchodu. Odbočte vlevo do ulice Kanovnická a sledujte zeď bývalých šlechtických paláců. Po pár krocích narazíte na vyhlídku, odkud je vidět celá Praha. Tady se vyplatí zastavit a přečíst si informační tabuli – dozvíte se, která místa inspirovala spisovatele i malíře. Pozor ale na kluzkou dlažbu, hlavně po dešti. Kotníkové boty s pevnou podrážkou jsou rozumnější volbou než tenisky.
Barokní palác Kinských na Staroměstském náměstí v Praze bývá často přehlížený ve prospěch sousedního orloje nebo Týnského chrámu. Přitom právě tady najdete jednu z nejhodnotnějších sbírek Národní galerie – grafiku, kresby a staré mistry. Pokud se sem chystáte, nepodceňte přípravu. Palác nemá stálou expozici v obvyklém smyslu, takže návštěva vyžaduje trochu jiný přístup než běžné muzeum.
If you liked this report and you would like to get far more facts concerning http://86bbk.Com/ kindly visit our own web-page.