Jedním z nejúčinnějších prvků je dřevo. Nemusíte kupovat drahý masivní stolek, stačí poleno, které použijete jako podstavec pro svíčku, nebo menší větev zavěšená na stěně. Pozor na to, aby dřevo bylo suché a bez prasklin, které by mohly být nebezpečné. Pokud chcete sedět na zemi, zkuste slaměnou podložku nebo bavlněný koberec s přírodní barvou. Vyhněte se syntetickým materiálům, které se snadno elektrizují a přitahují prach.
Rozhodování mezi infrasaunou a finskou saunou není o tom, která je „lepší”, ale o tom, co od saunování skutečně očekáváte. Zásadní rozdíl najdete už v tom, jak teplo působí. Finská sauna ohřívá vzduch na 80–110 °C, což nutí tělo k intenzivnímu pocení a prudkému prokrvení pokožky. Infrasauna pracuje s vyzařováním tepla přímo do tkání, takže vzduch zůstává příjemných 40–60 °C a potíte se srovnatelně, ale bez pocitu zadušení. Pro někoho je to výhoda, pro jiného zase ztráta toho „správného” saunového rituálu.
Dýchací cesty jsou další oblastí, kde se oba typy výrazně liší. Finská sauna s horkým suchým vzduchem (a případně nalitím vody na kameny) pomáhá uvolnit hleny a pročistit průdušky, ale pro astmatiky může být zátěží. Infrasauna je pro ně šetrnější, protože nedráždí sliznice a nezpůsobuje pocit nedostatku kyslíku. Pokud trpíte na alergii nebo máte citlivé dýchací cesty, zkuste nejdřív infrasaunu a sledujte reakci těla. Při finské sauně si naopak dejte pozor na dehydrataci – před vstupem vypijte sklenici vody a po každém kole si doplňte tekutiny. Vynechte alkohol a těžká jídla minimálně hodinu předem.
Jak na to, aby přírodní prvky nezahltily prostor Základní chybou bývá přemíra dekorací. Když do koutku dáte kameny, mušle, květiny, dřevo i vodu najednou, vznikne z toho spíš muzeum než místo pro klid. Ideální je vybrat jeden až dva dominantní prvky a ostatní nechat v pozadí. Například velký kámen nebo kus naplaveného dřeva může sloužit jako ústřední bod, kolem kterého rozmístíte jen tlumené textilie a jednu rostlinu. Vždy nechte aspoň třetinu podlahy prázdnou, aby měl prostor vzduch.
Nejčastější chyba, kterou dělají začátečníci, je ignorování hydratace. V obou typech saun ztratíte během půl hodiny klidně litr tekutin. Ale zatímco ve finské sauně to poznáte podle intenzivního pocení, u infra sauny vás tělo může oklamat – pocení není tak viditelné, ale ztráty jsou srovnatelné. Proto pijte před vstupem i po něm, ale ne ledovou vodu – ideální je vlažná nebo minerálka s ionty. A pozor na alkohol: není vhodný ani před, ani po sauně, protože zvyšuje riziko dehydratace a zatěžuje srdce.
Typickou chybou je také použití bylin, které nejsou vhodné do horkého prostředí. Například máta peprná při vysoké teplotě uvolňuje mentol, který může způsobit podráždění, zatímco eukalyptus je vhodný jen v malém množství. Pro začátek sáhněte po osvědčených druzích: lipový květ zklidňuje, rozmarýn povzbuzuje, jalovec podporuje dýchací cesty. Vyhněte se všem bylinám, které byly chemicky ošetřeny nebo sbírány poblíž silnic – jejich látky se při odpařování mohou stát toxickými.
Typické chyby při provozu a jak se jim vyhnout Nejčastější chybou bývá nedostatečné odvětrávání. Po každé koupeli nechte dvířka kabiny otevřená a zapněte ventilátor alespoň na dvacet minut. Pokud máte rekuperaci, nastavte ji na vyšší výkon během a po koupeli. Druhým problémem je špatná údržba – vodní kámen se usazuje nejen na tryskách, ale i uvnitř generátoru. Proto používejte filtr na tvrdou vodu a jednou za měsíc spusťte cyklus s odvápňovacím prostředkem, který je určen přímo pro parní generátory. Nikdy nepoužívejte běžné kyseliny, mohly by poškodit těsnění.
Jak na lití a co sledovat v průběhu V sauně nalévejte zápar na kameny postupně, vždy menší dávku (asi 2–3 dl), a sledujte reakci prostoru. Správně připravený nálev by se měl odpařit s jemným syčením a vytvořit voňavou páru, která se šíří po místnosti. Pokud začne kouřit nebo pálit, kameny jsou příliš horké nebo je zápar příliš hustý. V takovém případě přestaňte a počkejte, až teplota klesne, případně zřeďte zápar čistou vodou. Při lití se předkloňte, abyste se vyhnuli přímému kontaktu páry s obličejem, a pohybujte naběračkou pomalu, aby se pára rovnoměrně rozptýlila.
Při začleňování přírody do koutku myslete také na vůni. Kromě olejů a svíček můžete použít sušené bylinky, jako je levandule nebo máta, které zavěsíte ve svazku. Vydrží dlouho, ale musíte je pravidelně protřepat, aby se uvolnila vůně. Vyhněte se vonným tyčinkám, které sice příjemně voní, ale obsahují spoustu chemie. Místo toho zkuste vonný olej do difuzéru, nebo jen čerstvou trávu v malém květináči – i ta má překvapivě silnou relaxační vůni. Důležité je, aby se vůně příliš nemíchala, jinak ztratí svůj účinek.
If you loved this article and also you would like to obtain more info about tento článek kindly visit the internet site.