Pátým návykem je pravidelně číst svůj kód očima cizího člověka – ideálně po pauze. Všímejte si míst, kde si musíte říct „tohle jsem myslel tak, že…”, a okamžitě to zjednodušte. Ladění totiž nejčastěji zabere čas tam, kde záměr autora není jasný. Když budete psát kód jako sdělení jinému programátorovi, ušetříte hodiny nejen jemu, ale především sobě, až se k němu vrátíte.
Funkcionalistické vily patří k nejčistšímu odkazu meziválečné architektury, ale málokdo ví, jak je skutečně číst. Vydejte se po stopách domů, které vznikaly v éře, kdy Karel IV. byl dávno historií. Při procházce třeba kolem vily Tugendhat nebo Müllerovy vily se zastavte a vnímejte, co dělá funkcionalismus funkcionalismem: světlo, vzduch, otevřený půdorys a naprostou absenci zbytečných dekorací.
Samotný ceremoniál začíná pomalým zahřátím. Do sauny vstupte, posaďte se a sledujte svůj dech. Prvních pět až sedm minut jen pozorujte, co se s vámi děje – nechte pot, aby se začal tvořit. Pak přichází na řadu první ochlazovací fáze, ale pozor: žádný skok do ledové vody! Začněte vlažnou sprchou a postupně teplotu snižujte. Náhlý studený šok totiž dokáže tělo vyplašit a vy místo klidu získáte stresovou reakci. Opláchněte si obličej, šíji a zápěstí, poté se vraťte zpět do horké místnosti na kratší dobu – stačí pět minut. Takto střídejte horko a chlad alespoň třikrát, přičemž mezi jednotlivými cykly vždy alespoň na pět minut odpočívejte v klidové místnosti.
Základním kamenem je správná příprava. Než vstoupíte do horké místnosti, naplánujte si celý průběh – měl by trvat alespoň hodinu, ideálně ale klidně devadesát minut. Vezměte si dvě osušky: jednu na sezení a druhou na osušení. Předem si připravte i vodu, protože během rituálu budete potřebovat hodně pít. Vyhněte se těžkému jídlu alespoň dvě hodiny předem, jinak se místo relaxace dostaví nevolnost a malátnost. Tělo potřebuje energii na termoregulaci, ne na trávení.
Čtvrtým návykem je neopakovat stejnou logiku na více místech. Když potřebujete změnit pravidlo pro formátování data nebo výpočet ceny, budete ho muset najít a upravit všude, kde je zkopírované. Tato duplicita je živná půda pro chyby, které se projeví až při konkrétních vstupech. Vytvořte si malé pomocné funkce a použijte je v celém projektu. Neznamená to ale vytvářet deset abstrakcí pro každou drobnost – klíčové je najít rovnováhu mezi opakováním a předčasnou generalizací.
Krátké funkce a jasné hranice mezi odpovědnostmi Druhým návykem je držet funkce krátké a zaměřené na jednu činnost. Pokud funkce dělá pět věcí najednou, je téměř nemožné ji otestovat a každá změna v jednom místě může rozbít ostatní. Rozdělte logiku na menší celky – funkce s deseti řádky se ladí nesrovnatelně snáz než monolit se stovkami řádků. Když funkce potřebuje více než tři argumenty, zvažte, jestli některé z nich nesouvisejí a nemají být v samostatné struktuře. Typický problém je funkce, která přijímá objekt a uvnitř si z něj bere jen dvě vlastnosti, ale při volání musíte předat celý objekt.
Třetím návykem je psát podmínky tak, aby selhávaly rychle a jasně. Místo hluboce zanořených if používejte včasné návraty: na začátku funkce ověřte vstupy a při nesplnění podmínky funkci ukončete s chybou. Tento přístup zkracuje kód a odstraňuje mnoho „zapomenutých” větví. Vyhněte se také záporným podmínkám typu if (!notReady), které nutí čtenáře k dvojí negaci – takové výrazy jsou častým zdrojem chyb při úpravách. Místo toho použijte pozitivní stav, který je srozumitelnější.
Druhým typickým omylem je příliš rychlé ukončení rituálu. Jakmile se osprchujete a osušíte, neskočte hned do oblečení a za dveře. Tělo potřebuje minimálně čtvrt hodiny na to, aby se teplota vrátila do normálu a nervový systém se srovnal. Lehněte si ve tmě nebo při tlumeném světle, přikryjte se suchou osuškou a dýchejte zhluboka do břicha. Tato závěrečná fáze je stejně důležitá jako samotné prohřívání – tady se totiž dostavuje onen pocit hluboké vyrovnanosti. Pokud ji přeskočíte, připravujete se o hlavní přínos celého snažení.
Jak poznáte, že je stůl dost pevný pro každodenní práci Lehký sklápěcí stolek z dřevotřísky o hmotnosti pěti kilogramů vypadá nevinně, ale když na něj položíte monitor, klávesnici a šálek kávy, začne se kývat. Ideální deska je z masivu nebo silné překližky o tloušťce aspoň osmnáct milimetrů. Rám by měl mít ocelové panty a aretaci, která drží desku v horizontální poloze bez vůle. Vyzkoušejte to přímo v prodejně: zatlačte na hranu desky a sledujte, jestli se ohne nebo povolí. Kvalitní mechanismus vydrží zatížení dvacet kilogramů, ale pozor – nosnost udávaná výrobcem často platí pro rovnoměrné zatížení uprostřed, ne pro tlak na okraji. Většinu času budete psát blízko těla, ale když si opřete lokty o hranu, stůl by měl zůstat stabilní.
If you have almost any inquiries about where by and how you can make use of více na webu, you can e-mail us in our own web site.