Nejčastější chyba je vsazení dna bez vůle. Dřevo pracuje a pokud dno vyplní drážku naplno, při změně vlhkosti praskne nebo vypadne znovu. Další chybou je použití překližky místo masivu. Překližka má jinou roztažnost a v drážce se kroutí. Také se nevyplácí dno lepit po celé délce. Lepidlo naneste jen v rozích nebo ve středu, aby se dno mohlo hýbat. Pokud dno sedí volně, zajistěte je dvěma malými dřevěnými kolíčky zespodu, ne hřebíky.
Čerstvá vrstva laku nebo plniče má tendenci smršťovat se. Během schnutí klesá její objem a obnažuje nerovnosti pod sebou. Příčná rýha, která byla v suchém podkladu hluboká jen pár mikrometrů, se po seschnutí projeví jako viditelná linka. Čím je nová vrstva tenčí, tím dřív vyleze. Stejně tak se projeví, pokud jste mezi broušením a lakováním podklad odmastili špatně a zbytek brusného prachu zůstal v rýze.
Výsledek nebude stejný jako po orbitální brusce. Bude mít jemnější, ručně dělaný charakter. Právě proto se tato metoda hodí na nábytek, rámy, schody nebo staré trámy, kde je potřeba zachovat patinu a vyhnout se agresivnímu stroji. Kdo má trpělivost, dosáhne povrchu, který přijme lazuru i olej rovnoměrně. Kdo spěchá, pozná to na prvním zalitém místě.
Při výměně zásuvky se často stane, že nový přístroj má šroubky v jiné rozteči než starý. Staré díry v krabici zůstanou prázdné a nové šroubky nemají do čeho se chytit. Není to nic neobvyklého, ale řešení musí být pevné a bezpečné. Zásuvka drží na dvou šroubcích, které jdou do plechového rámečku nebo přímo do krabice. Pokud díry nesedí, nelze šroubek jen tak „našroubovat do vzduchu”.
Obnova dřeva bez brusky zní jako protimluv. Přesto se dá dosáhnout výsledku, který obstojí i na pohled. Nejde o to vyřezat nový povrch, ale odstranit starou vrstvu laku, špíny a šedivé patiny jinak. Cyklista a krátký kvádr nejsou vtip ani náhoda. Jsou to dvě pomůcky, které nahradí strojní broušení tam, kde se nechce prášit, kde není proud, nebo kde je potřeba sáhnout do rohu, kam kotouč nedosáhne.
Základní nosná skříň bývá nejtěžší a také nejcennější část. Bývá z masivu nebo z dýhy na masivním rámu. Pokud není zasažená vlhkostí nebo červotočem, stačí sundat původní dvířka, odstranit starý nátěr a přebrousit. Pozor na fólii, kterou výrobce často polepil boky. Fólie se nesmí přebrušovat najednou s dřevem, jinak se dřevo spálí a zůstanou fleky. Fólii nejdřív nahřejte fénem a sloupněte, zbytky lepidla odstraňte lihem.
Základem je pochopit, co vlastně dřevo potřebuje. Starý lak se musí narušit, ne přebrousit. Když ho jen přetřete, nová vrstva se oloupe. Proto se pracuje s mechanickým narušením povrchu. První nástroj je cyklista — v dílně tím myslím drátěný kartáč ve tvaru kola, který se upne do vrtačky nebo do stojanu. Otáčí se a jemnými drátky stahuje lak i nečistoty z ploch. Druhý nástroj je krátký kvádr, tedy hranolek dřeva obalený brusným papírem. Ten drží tvar, netlačí jen špičkou prstu a dostane se i do drážek.
Na zaschlou mastnotu nebo lepkavý film z nábytkového spreje použijte roztok octa a vody v poměru jedna ku deseti. Ocet vosk nerozpouští tak agresivně jako saponát, ale ani on nesmí zůstat na povrchu. Hadřík namočte, vyždímejte a ihned přetřete suchým hadrem. Na drobné škrábance, které se po mytí zvýraznily, pomůže voskovaný tmel nebo krouživé přeleštění měkkým kartáčem. Vyhněte se lihem, acetonem, technickým benzínem, prostředkům s citronem v koncentrované podobě a abrazivním pastám. Tyto látky vosk odstraní celý a dřevo zůstane světlé a suché.
Krátký kvádr se hodí ve chvíli, kdy je potřeba srovnat hrany, vyčistit falc nebo srazit ostrou hranu. Brusný papír se na něj navine tak, aby držel na dvou protilehlých stranách, a zajistí se svěrkou nebo jen dlaní. Tlačí se plochou, ne hranou. Při práci se mění zrnitost: hrubší na odstranění zbytků, jemnější na sjednocení. Mezi vrstvami se prach vždy vyfouká nebo vytře hadrem, jinak se zrna zalepí a povrch škrábou.
Jak postupovat, aby se dřevo nepoškodilo Nejdřív povrch odmastěte a osušte. Pak nasaďte kartáč na vrtačku a při nízkých otáčkách přejíždějte po vláknech, ne proti nim. Tlak držte lehký, jinak drátky vypálí do dřeva rýhy. U měkkých dřev, jako je smrk nebo borovice, raději začněte na odřezku. Když je lak silný, pomůže nahřátí teplovzdušnou pistolí a seškrábnutí špachtlí. Teprve potom přijde kartáč. Práce jde pomaleji než s bruskou, ale nepráší a povrch zůstává rovný.
Typická chyba je tlačit na kartáč příliš a dlouho na jednom místě. Vznikne ovál, který už neschováte. Další chyba je přeskočit odmaštění — mastnota se zatlačí do vláken a skvrna se objeví až pod novým nátěrem. Někteří také používají mokrý postup na dřevo, které bylo napuštěné olejem; voda se vsákne a povrch nabobtná. U krátkého kvádru se často zapomíná na pravidelné otáčení papíru. Jakmile se zrna zanesou, přestane brát a jen leští.
Should you loved this article and you want to receive more info with regards to více zde assure visit the website.