Nejdůležitější je materiál. Minerální desky, sklo, ocel nebo speciální keramické dlaždice – to jsou běžné volby. Skleněné podložky vypadají elegantně, ale nejsou vhodné pro všechna kamna. Pokud mají kamna velký sálavý výkon, sklo může prasknout. Ocelové podložky zase vedou teplo a mohou zahřát podlahu na vysokou teplotu, proto je nutné pod ně umístit izolační vrstvu. Nejspolehlivější jsou kompozitní desky s vrstvou izolace, které teplo odrážejí zpět do místnosti a podlahu nechávají chladnou.
Základem je suché a kvalitní palivové dřevo. Čerstvé dřevo s vlhkostí nad 20 % produkuje nadměrné množství vodní páry a dehtových látek, které ulpívají na skle. Skladujte dřevo nejméně dva roky pod přístřeškem s prouděním vzduchu. Před přikládáním si na pár polen sáhněte – pokud jsou studená a vlhká, nechte je ještě vyschnout. Vyhněte se také spalování lakovaného či impregnovaného dřeva, papíru nebo jiného odpadu, který způsobuje rychlé začernění a zanáší tah.
Každý, kdo topí dřevem, uhlím nebo peletami, by měl vědět, že komín není věčný a jeho stav se mění s každou topnou sezónou. Než začnete přemýšlet o tom, kdy naposledy jste kontrolovali průduch, zamyslete se nad tím, co se děje uvnitř. Správný čas na čištění poznáte podle několika konkrétních příznaků, které se objevují v běžném provozu. Pokud je ignorujete, vystavujete se riziku, které nemá nic společného s pohodlím, ale se zdravím a životem.
Saze a kreozot: tichý nepřítel, který mění váš domov v past Zanedbaný komín není jen estetický problém. Saze a kreozot jsou vysoce hořlavé látky a při teplotě nad 1000 stupňů Celsia, které běžně vznikají při přikládání suchého dřeva, se mohou vznítit. Výsledkem je požár komína, který se šíří do střechy a trámů. Ten se projevuje hučením v komíně a jiskrami létajícími ze sopouchu. Pokud toto slyšíte, okamžitě zavolejte hasiče, ale než přijdou, uzavřete přívod vzduchu do kamen a nechte plameny uhasit. Nikdy nelijte vodu do hořícího komína – pára by způsobila prasknutí vložky.
Povrch pod podložkou musí být rovný a suchý. Pokud podložku položíte na koberec, je to zásadní chyba – koberec se může vznítit i od samotné podložky. Vždy ji umístěte na nehořlavý podklad, jako je beton, dlažba nebo plech. Pokud máte dřevěnou podlahu, podložku položte přímo na ni, ale zkontrolujte, zda spodní strana podložky neobsahuje žádné kovové prvky, které by mohly poškrábat povrch.
Jak poznáte, že je dřevo opravdu suché? Kromě vlhkoměru vám pomůže i jednoduchý test. Dvě polena o sebe udeřte – suché dřevo vydává jasný, zvonivý zvuk, mokré spíše tlumený. Dále sledujte kůru – u suchého dřeva se sama uvolňuje. Pokud máte pochybnosti, kupte si vlhkoměr na dřevo a měřte vlhkost v jádru polena, ne na povrchu. Když naměříte pod 20 %, můžete topit. Ale pozor, tvrdé dřevo s 18 % vlhkosti může mít vnitřní jádro i 25 %.
Většina lidí si myslí, že čím sušší dřevo, tím lépe hoří. Ve skutečnosti je ale klíčový obsah vlhkosti, který výrazně ovlivňuje nejen délku hoření, ale i množství popela. Pokud topíte dřevem s vlhkostí nad 20 %, připravte se na to, že poleno vydrží kratší dobu, produkuje více popela a navíc zanáší komín. Správně vysušené dřevo by mělo mít vlhkost mezi 12–15 %.
Jak vlhkost mění průběh hoření Vlhkost ve dřevě funguje jako brzda. Čím více vody v polenu je, tím více energie se spotřebuje na její odpaření, než se dřevo vůbec začne hořet. To znamená, že i když poleno hoří, část tepla uniká spolu s vodní párou do komína. Výsledek? Kratší doba hoření, nižší výhřevnost a více popela, protože nedokonale spálené částice se usazují na dně ohniště. Prakticky to poznáte tak, že dřevo prská, syčí a na skle kamen se sráží voda.
Pokud už suché dřevo máte, ale chcete prodloužit dobu hoření, řešte to správným skládáním do kamen. Polena nedávejte příliš na sebe, ale nechte mezi nimi mezery pro proudění vzduchu. Uhlíky na konci hoření shrňte do středu a přidejte jedno větší poleno. Tím zpomalíte hoření, ale neudusíte jej. Nezapomeňte, že i suché dřevo potřebuje dostatek kyslíku – pokud kamna škrticí klapkou úplně zavřete, dřevo začne doutnat a produkuje více popela.
Jak popel správně dávkovat a kam ho rozhodně nepatří Největší chybou bývá přehánění dávky. Popel je silně zásaditý, proto stačí zhruba jeden až dva kilogramy na deset metrů čtverečních záhonu. Rozhoďte ho rovnoměrně a lehce zapracujte do půdy, nejlépe na jaře nebo na podzim. Pokud máte půdu kyselou, pomůže vám popel zvýšit pH. Naopak na půdě zásadité nebo u rostlin, které preferují kyselé prostředí, jako jsou borůvky, rododendrony nebo vřesy, popel nepoužívejte vůbec.
When you loved this short article and you would love to receive more information with regards to Bookmarking.win i implore you to visit the web-site.