Než začnete sušit, bylinky důkladně prohlédněte. Odstraňte poškozené listy, zbytky hlíny a případný hmyz. Omytí je vhodné jen u bylinek z vlastní zahrady, ale musí být dokonale suché. Kapka vody na listu způsobí plíseň, která zničí celou dávku. Pokud sbíráte bylinky v přírodě, vybírejte je daleko od silnic a polí s chemickým ošetřením. Nejlepší čas na sklizeň je dopoledne, když rosa oschne, ale slunce ještě nepálí. Tím získáte maximální obsah silic a zároveň minimální riziko zapaření.
Nejjednodušší cesta, jak rozmarýn udržet zdravý, je zimování v chladné a světlé místnosti. Ideální teplota se pohybuje mezi pěti a deseti stupni Celsia – tedy na chodbě, v nevytápěné ložnici nebo v prosklené verandě. Rostlina zpomalí růst, ale nepřestane dýchat. Zálivku omezte na minimum: substrát nechte proschout do hloubky dvou centimetrů a pak zalijte odstátou vodou. Pozor na přelití – v chladu kořeny nedokážou vodu zpracovat a začnou zahnívat, což poznáte podle černajících stonků a opadávajících lístků.
Pěstování bylinek v nádobách zvládne každý, kdo má alespoň parapet, balkon nebo malou terasu. Klíčem je vybrat správnou nádobu a substrát. Nevolte příliš malé květináče – kořeny potřebují prostor, jinak rostliny zakrní. Pro většinu druhů postačí nádoba o průměru 20–30 cm, ale pozor na hluboké kořeny, jako má kopr nebo libeček. Na dno dejte vrstvu keramzitu nebo štěrku, aby přebytečná voda mohla odtékat. Bez drenážních otvorů se rostliny rychle utopí.
Typickou chybou je sušení velkého množství naráz. Pokud si nejste jistí, začněte s malou dávkou. Přeplněné sušičky nebo svazky s vlhkými středy vedou k plísním, které si možná ani nevšimnete, dokud bylinky nezačnou zapáchat. Stejně tak se vyhněte sušení různých druhů pohromadě – každý má jinou dobu sušení a intenzivní aroma může přebít ostatní. Kontrolujte své zásoby jednou za měsíc. Pokud objevíte známky vlhkosti, plísně nebo změny barvy, okamžitě je vyhoďte. Správně usušené a skladované bylinky vydrží rok až dva, ale jejich chuť postupně slábne. Nejlepší je spotřebovat je do další sklizně.
Proč máta v květináči stejně utíká a jak to zastavit I když máta roste v květináči, její kořeny mohou prorůst drenážními otvory a dostat se do podmisky nebo do okolní půdy. Abyste tomu zabránili, vložte na dno květináče před vrstvou keramzitu netkanou textilii nebo jemnou plastovou síťku, která otvory zakryje. Tím vytvoříte bariéru, kterou kořeny neprorazí. Zároveň ale musí zůstat otvory průchozí pro vodu – textilie musí být dostatečně jemná.
Nejspolehlivější cestou, jak zabránit nekontrolovatelnému šíření, je zasadit mátu do nádoby bez dna. Vezměte si květináč nebo plastový kbelík, odřízněte dno a zapusťte ho do země tak, aby horní okraj mírně vyčníval. Tím vytvoříte neviditelnou bariéru, která zastaví horizontální růst kořenů. Pokud máta už roste volně, zkuste ji na jaře vyjmout a kořeny radikálně seříznout – staré a silné oddenky odstraňte, mladé a slabé vraťte do půdy. Tento řez zároveň podpoří tvorbu nových výhonků.
Když bylinky raději nesušit: jiné cesty uchování Ne všechny rostliny sušení snášejí dobře. Máta, meduňka nebo bazalka ztrácejí sušením výrazně na chuti. U nich se vyplatí mražení – nasekané bylinky vložte do sáčků nebo formiček na led a zalijte trochou oleje či vody. Takto připravené si zachovají svěží chuť až půl roku. Sušení naopak skvěle funguje u tymiánu, rozmarýnu, oregana, šalvěje nebo levandule. Tyto dřevnaté bylinky mají pevnější strukturu a sušení jim prospívá. Při sušení květů, jako je levandule nebo heřmánek, postupujte šetrněji – květy oddělte od stonků a sušte na plátýnku v tenké vrstvě.
Když se řekne sušení bylinek, většina lidí si představí svazky zavěšené v kuchyni. Jenže právě tady začíná nejčastější problém: vlhkost a světlo. Bylinky sušené na přímém slunci ztrácejí během pár dní většinu silic, které jsou zodpovědné za jejich aroma. Místo voňavé přísady do jídel pak získáte bezbarvé stébla s minimální chutí. Sušte proto vždy na tmavém, suchém a dobře větraném místě. Teplota by se měla pohybovat mezi dvaceti a třiceti stupni, nikdy ne vyšší, protože teplo ničí účinné látky.
Častou chybou je pěstování tymiánu v příliš bohaté půdě nebo nadměrné hnojení. Tymián nepotřebuje živiny navíc, naopak přílišné hnojení vede k bujnému růstu bez chuti. Pokud sázíte do běžného zahradního substrátu, hnojení úplně vynechejte. V případě chudé půdy můžete na jaře přidat lžíci kompostu. Další častou chybou je nechat rostlinu přerůst a zdřevnatět. Bez pravidelného řezu se spodní části stávají neplodné a rostlina ztrácí kompaktní tvar.
If you cherished this write-up and you would like to receive extra facts with regards to discuss kindly go to our own web site.