Nezapomeňte, že vzdor je vývojově důležitý. Dítě se učí prosazovat, ale také respektovat pravidla. Pokud je váš postup konzistentní, časem se situace zklidní. Nebojte se po záchvatu mluvit o tom, co se stalo, a obejmout se. Dítě potřebuje vědět, že ho máte rádi i ve chvílích, kdy je naštvané. A vy potřebujete vědět, že to zvládáte. Každý den je nová příležitost to udělat líp.
Nakonec si projděte každou místnost znovu a zeptejte se: co může moje dítě vzít do pusy, strčit do nosu, nebo na co může vylézt? Odstraňte drobné předměty, mince, gumičky, baterie, ale i květiny, které by mohly být jedovaté. Ujistěte se, že okna mají pojistky proti otevření (např. blokády) a že mezi tyčemi postýlky není mezera větší než 6 centimetrů. Pravidelná kontrola po každém vývojovém skoku je nezbytná – to, co bylo bezpečné včera, může být dnes výzvou.
Deskové hry jsou skvělý nástroj, ale jen když je nenecháte vyhrát Deskové hry typu šachy, dáma, Člověče, nezlob se!, nebo různé karetní hry rozvíjejí strategické myšlení a plánování. Ale pozor na přehnanou snahu dítěti ustupovat. Pokud dítě neustále vyhrává, protože mu rodiče schválně dávají špatné tahy, nezíská žádnou zpětnou vazbu a logické uvažování se nerozvíjí. Naopak, není nutné vyhrávat za každou cenu. Ideální je, když rodič hraje na plno, ale po skončení hry si společně projdete klíčové momenty. Zeptejte se: „Který tah byl podle tebe nejdůležitější? Co bys udělal, kdybys věděl, že mám v ruce tuhle kartu?” Tím učíte dítě předvídat důsledky a dívat se na situaci z více úhlů.
Začněte u elektrických zásuvek a kabelů. Všechny volné zásuvky zaslepte ochrannými krytkami, které nejdou snadno odstrčit dětským prstem. Kabely sviňte a upevněte je tak, aby na ně dítě nedosáhlo – nejlépe za nábytek nebo do lišt. Pozor i na nabíječky, které zůstávají zapojené v zásuvce i bez telefonu. Kousání do kabelu může být nebezpečné, proto je schovejte nebo použijte chrániče.
Důležité je také předvídání situací. Většina záchvatů přichází z hladu, únavy nebo přetížení. Dodržujte pravidelný režim spánku a jídla. Pokud víte, že je dítě unavené, neplánujte nákupy na poslední chvíli. Když už k vzdoru dojde, snažte se neřešit obsah, ale emoce. Neříkejte „nedělej to”, ale „vidím, že tě to baví, ale teď musíme jít”. Uznejte jeho pocity, ale držte se stanoveného cíle.
U starších dětí (od šesti let) je vhodné zařadit hry, které kombinují logiku s pamětí a strategií. Typicky jde o různé karetní hry typu „Pexeso” v obměně, kdy nehledáte dva stejné obrázky, ale dvojici otázka-odpověď. Vyrobte si vlastní karty. Na jednu kartu napište: „Co se stane, když smíchám modrou a žlutou?” Na druhou kartu napište: „Zelená barva.” Dítě musí nejprve logicky odvodit odpověď a pak ji najít mezi kartami. Tím se procvičuje nejen logika, ale i trpělivost. Typická chyba je, že rodiče chtějí, aby dítě hrálo hru, která je pro něj příliš obtížná. Pokud dítě nezvládá pravidla, vzteká se a hru odmítá, je to jasný signál, že jste zvolili špatnou obtížnost.
Praktické kroky, které zvládnou i unavený rodič Nabídněte dítěti omezenou volbu. Místo „Co si oblékneš?” (což ho přetěžuje) zkuste „Chceš modré tričko, nebo červené?” Podobně u jídla, hraček nebo cesty domů. Tím mu dáte pocit kontroly, ale vy určujete mantinely. Dítě se tak učí rozhodovat a vy se vyhnete zbytečným scénám. Ujistěte se, že obě možnosti jsou pro vás přijatelné.
Největší chyba, kterou rodiče dělají, je, že dítěti hned prozradí správné řešení, když se zadrhne. Tím ho připravíte o celý proces objevování. Když dítě staví věž z kostek a ta se sesune, neříkejte: „Vidíš, měl jsi dát větší kostky dolů.” Zeptejte se: „Co se stalo? Proč si myslíš, že se věž sesunula? Co bys příště udělal jinak?” Teprve když dítě samo přijde na příčinu a navrhne opravu, začíná skutečně přemýšlet. Pokud odpovídá nesmyslně, nevadí. Položte doplňující otázku, která ho navede k podstatě.
Prvním a nejspolehlivějším ukazatelem je barva moči. Pokud je moč světlá až průhledná, dítě má tekutin dost. Tmavě žlutá barva, nižší frekvence močení nebo suchá plena po více než čtyřech hodinách u kojence jsou varovné signály. Druhým klíčovým projevem je suchost sliznic – rtů, jazyka a vnitřní strany tváří. Pokud sliny zhoustnou nebo je jazyk lepkavý, tělo šetří vodou a omezuje jejich tvorbu.
Skvělou aktivitou pro rozvoj logiky jsou také takzvané logické hádanky typu „co sem nepatří” nebo „co je na obrázku špatně”. Ale opět platí: nedávejte dítěti hotové sešity, kde stačí zakroužkovat odpověď. Vytvořte si vlastní varianty doma. Můžete rozložit na stůl předměty z kuchyně: lžíci, vidličku, nůž a jablko. Zeptejte se: „Který předmět sem nepatří a proč? Jde to udělat i jinak?” Dítě se tak učí, že logika nemá vždy jen jednu správnou odpověď. Jablko nepatří mezi příbory, ale taky je to jediná věc, kterou nejde použít k jídlu. Tím, že necháte dítě hledat více řešení, podporujete pružné myšlení.
If you adored this article and you would such as to get additional details pertaining to https://bbs.mofang.com.tw/ kindly visit our web-site.