Když hodíte poleno do kamen, nezačne hořet samo od sebe. Nejprve musíte dodat teplo, které z dřeva uvolní těkavé látky. Tyto plyny – hlavně oxid uhelnatý, metan a vodík – se mísí se vzduchem a teprve jejich oxidace vytváří viditelný plamen. Samotné dřevo v pevném stavu se téměř nespaluje. Pokud pozorujete žhnoucí uhlík, jde o reakci uhlíku s kyslíkem na povrchu, která probíhá bez plamene a při nižší teplotě.
Délka hoření závisí také na druhu dřeva, ale vlhkost je určující faktor. Suché bukové nebo dubové dřevo hoří déle a produkuje stabilní žár. Suché smrkové dřevo hoří rychleji, ale stále mnohem efektivněji než dřevo vlhké. Pokud chcete dosáhnout optimálního stavu, zaměřte se na to, aby dřevo mělo vlhkost pod 20 %. Množství popela pak bude minimální a jeho likvidace nebude zbytečně zatěžovat váš čas. Jednoduše řečeno: suché dřevo = dlouhé hoření a málo popela, vlhké dřevo = krátké hoření a hodně popela.
Pamatujte, že hoření je vždy rovnováha mezi palivem, kyslíkem a teplotou. Pokud jednu složku odeberete, reakce se zpomalí nebo úplně zastaví. Prakticky to znamená, že nenechávejte kamna doutnat přes noc – tím jen vzniká oxid uhelnatý a dehet. Lepší je přiložit menší dávku dřeva a nechat ji pořádně shořet. Pravidelnou kontrolou vlhkosti dřeva a nastavení přívodu vzduchu dosáhnete vyššího výkonu a čistšího spalování.
Pro praktické topení je klíčové pochopit, že plamen je hořící plyn, ne dřevo. Proto má velký vliv množství přiváděného vzduchu. Když ho dáte málo, dřevo nedokonale spálíte a vznikne dehet a oxid uhelnatý, které znečišťují komín i ovzduší. Když ho dáte příliš, teplo odlétá komínem a místnost se vytopí jen slabě. Optimální je nastavit přívod tak, aby byl plamen sytě žlutý až oranžový s mírně modrými špičkami – to značí dostatek kyslíku pro úplné spálení těkavých látek.
Základním předpokladem je dostatečná plošná hmotnost zdiva. Ideální jsou cihly plné pálené, nepálené hliněné bloky nebo betonové tvárnice. Lehké dutinové cihly nebo pórobeton akumulují sice také, ale podstatně méně. Při rekonstrukci staršího domu se vyplatí ponechat vnitřní příčky z původních plných cihel a obkládat je jen materiálem s dobrou tepelnou vodivostí, tedy vápennou omítkou nebo hliněnou štukovou směsí. Sádrokarton a dřevěné obklady naopak akumulaci brání.
Jak dosáhnout dlouhého vyzařování tepla Prvním krokem je správné naložení kamen. Mnozí topí tak, že do pece narovnají velké množství dřeva a zapálí. Výsledkem je krátký, intenzivní plamen a rychlé vyhoření. Místo toho topte menšími dávkami, ale častěji. Ideální je přikládat postupně a udržovat stabilní teplotu. Kamna se rovnoměrně prohřejí a akumulační materiál nasaje maximum tepla. Vyvarujte se přetápění, které nejen zkracuje životnost kamen, ale také způsobuje tepelné ztráty – přebytečné teplo odchází komínem.
Další častou chybou je zakládání ohně příliš velkými kusy. Povrch, na kterém může probíhat reakce, je pak malý a dřevo se jen pomalu ohřívá. Ideální je polena o průměru 8–12 cm, která se rychle prohřejí a uvolní těkavé látky rovnoměrně. Při přikládání vždy nechte mezi kusy mezery, aby mohl proudit vzduch. Nikdy netopte lakovaným nebo impregnovaným dřevem – při hoření se z něj uvolňují toxické sloučeniny, které poškozují jak lidi, tak samotná kamna.
Kontrolujte také barvu plamene. Pokud je příliš světlý, téměř bílý, může být přebytek vzduchu, který ochlazuje spalovací prostor. Naopak dlouhý, kouřivý a červený plamen signalizuje nedostatek kyslíku. Správně nastavený tah poznáte podle toho, že plamen je krátký, stabilní a nekouří. Po dohoření by měl zůstat pouze jemný bílý popel, nikoli černé kusy dřeva nebo uhelnaté zbytky.
Jak řídit přívod vzduchu, aby oheň nezhasl ani nezuřil Nejdůležitější je naučit se pracovat s klapkou primárního a sekundárního vzduchu. Primární vzduch podporuje hoření plamenem, sekundární vzduch přivádí kyslík ke spalinám a udržuje čisté hoření. Po rozhoření přivřete primární přívod na minimum a nechte sekundární otevřený. Oheň se zklidní, plameny budou kratší, ale žár vydrží. Pokud máte kamna s výsuvnou šamotovou deskou, pomůže ji zasunout – tím zmenšíte prostor nad topeništěm a zpomalíte tah.
Typickou chybou je umístění kamen příliš blízko k rozvodům nebo naopak do rohu místnosti, kde proudění vzduchu naráží na překážky. Ideální je umístit kamna do středu dispozice, aby měl teplý vzduch volnou cestu do chodby a dále do pokojů. Pokud to není možné, použijte ventilátor na teplý vzduch, který nasává vzduch z okolí kamen a tlačí ho do vzdálenějších částí domu. Takový ventilátor je tichý a spotřebuje minimum elektřiny, ale dokáže výrazně zlepšit distribuci tepla.
Here is more on přečtěte si více have a look at the web-site.