Nejspolehlivější ochranou je pevná konstrukce. Kurník by měl mít pevné dno, ideálně betonové, nebo být obehnán pletivem zapuštěným do země. Kuna totiž umí hrabat a může se dostat do kurníku i pod plotem. Použijte pletivo s malými oky, které kuna neprohlodne, a spojte jednotlivé díly pevně. Všechny otvory, větrací průduchy a okna by měly být opatřeny pletivem z vnitřní strany. Nezapomeňte také na dveře – ty by měly být pevné a dobře těsnit. Pokud máte jen dřevěnou konstrukci, zkontrolujte, zda se desky nikde nekroutí a nevytvářejí mezery.
Pokud už kuna do kurníku pronikla, je nutné rychle odstranit všechny možnosti dalšího vstupu. Kuna se vrací do míst, kde našla potravu. Po útoku proto kurník důkladně vyčistěte a opravte. Kromě opravy je vhodné posílit zabezpečení ještě jedním okruhem pletiva, případně zpevnit dveře. Nezapomínejte ani na to, že kuna dokáže vyskočit i do výšky přes metr a skákat po střechách. Proto je třeba zabezpečit i střechu, zejména pokud má kurník volný výběh s přístupem ze stromů či plotu.
Častou chybou je hřad umístěný přímo nad krmítkem nebo napáječkou. Slepice pak v noci padají do trusu, který kontaminuje vodu i krmení. Další chybou je příliš hladký povrch bidla – nové, neobroušené dřevo je kluzké. Pomůže, když hřad na pár týdnů obalíte jutovým provázkem nebo hrubým pytlovým hadrem. Slepice si na něj zvyknou a vy pak kryt sundáte. Vyvarujte se také náhlé změny výšky hřadu – pokud ho zvednete o více než 15 cm najednou, hejno začne hřadovat znovu na zemi.
Jaké metody skutečně fungují a kde nachytáte sami sebe? Častou chybou je spoléhat se pouze na elektronické odpuzovače. Tyto přístroje mohou fungovat krátkodobě, ale kuna si na zvuk či světlo zvykne a vrátí se. Stejně tak pachy, jako je naftalín nebo chlór, jsou jen dočasným řešením. Mnohem důležitější je udělat kurník pro kunu nedostupným. Další osvědčenou metodou je použití světla s pohybovým čidlem. Kuna je noční zvíře, a pokud se v noci náhle rozsvítí, může se polekat. Ale opět – pokud je hladová a ví, že uvnitř jsou slepice, může se vrátit i přes světlo. Proto světlo vnímejte jako doplněk, ne jako hlavní obranu.
Když slepice odmítají hřadovat a nocují na podestýlce, nejde o vzdor, ale o přirozený strach z neznámého. Mladé nosnice z velkochovů často nemají s hřadováním žádnou zkušenost, protože v odchovu žádné hřady nebyly. Starší slepice zase mohou mít problém s přechodem na nové bidlo, které je užší či vyšší, než na jaké byly zvyklé. Než začnete cokoli měnit, pozorujte, kde se hejno v noci nejraději zdržuje, a zda je problém spíše v nedostatku zkušeností, nebo v nevhodně zvoleném hřadu.
Další zásadní věcí je genetika barvy. Černá barva u slepic je často spojena s genem, který způsobuje vyšší citlivost na některé nemoci. Například u plemen s tzv. fibromelanózou (černá kůže i vnitřnosti) bývá vyšší riziko problémů s klouby. Než koupíte kuřata nebo dospělé kusy, prohlédněte si jejich pohyb. Kulhání nebo nepřirozené držení těla může signalizovat dědičnou vadu. Zeptejte se chovatele na původ rodičů a na to, jak často se u něj vyskytují úhyny. Kvalitní chovatel vám ukáže i dokumentaci o očkování.
Nejprve si ujasněte, proč vlastně chcete černou slepici. Některá plemena, jako Australka nebo Moravská slepice, jsou ceněná pro maso i vejce. Jiná, třeba Šumavanka, vyniká odolností. Tmavé peří ale samo o sobě neznamená lepší užitkovost. Naopak – u některých linií se tmavá barva pojí s pomalejším růstem nebo nižší snáškou. Než si vyberete, zjistěte si, jestli je dané plemeno vyšlechtěné na produkci, nebo na výstavy. Dejte pozor na křížence, kteří vypadají jako čistokrevní, ale mají skryté zdravotní vady.
Mezi časté chyby patří použití přípravku na znečištěný povrch, ředění větším množstvím vody, než je doporučeno, nebo aplikace za přítomnosti zvířat. Další pastí je spoléhání se na „přírodní” alternativy, jako je ocet nebo bylinné výluhy – ty sice kurník provoní, ale nezlikvidují nebezpečné mikroorganismy. Po dezinfekci také nezapomeňte na čerstvou podestýlku a kontrolu, zda se v kurníku nevyskytují roztoči, kteří přežívají v prasklinách dřeva. Pokud chcete mít jistotu, že se vám hejno vyhne nemocem, opakujte dezinfekci alespoň dvakrát ročně, nejlépe na jaře a na podzim.
Jak vybrat přípravek podle typu chovu Na trhu najdete dezinfekce na bázi chloru, peroxidu vodíku, aldehydů nebo kvartérních amoniových solí. Pro běžný chov slepic postačí přípravek s širokým spektrem účinku proti bakteriím, virům i plísním. Pokud ale řešíte konkrétní problém, jako je aspergilóza nebo virová onemocnění, vybírejte cíleně – třeba prostředek s prokázanou virucidní aktivitou. Vždy si přečtěte etiketu a ověřte, na které patogeny je přípravek testovaný. Univerzální přípravky často nezabírají na vše, i když to na obalu vypadá lákavě.
If you have any questions pertaining to wherever and how to use více čtěte zde, you can get in touch with us at the page.