Pokud víte, že jste v blízkosti turistické trasy, hledejte značky na stromech. Značky se nacházejí přibližně ve výšce očí a na jejich umístění se vždy dívejte z obou směrů cesty. Typická chyba je spoléhat na to, že cesta vede přímo dolů z kopce. Mnoho lesních cest je vrstevnicových a sestup může být mnohem delší, než čekáte. Vždy raději sledujte potok, který vás dovede k civilizaci, ale pozor na příliš hluboké soutěsky.
V noci se nepohybujte. Pokud vás zastihne tma, najděte suché místo pod hustým stromem, kde je méně vlhkosti. Použijte suché listí a větve jako izolaci od země – ztrácíte tělesné teplo hlavně kontaktem s půdou. Sbalte se do klubíčka a oblečte si vše, co máte v batohu. Pískání na prsty nebo hlasité volání je účinné jen v klidném počasí, proto to nedělejte nepřetržitě. Vždy poslouchat a pak volat – zvuk se v lese nese špatně a vy můžete přehlédnout odpověď.
Husté sněžení dokáže během minut proměnit známou krajinu v bílou prázdnotu. Viditelnost klesne na desítky metrů, stopy zmizí dřív, než je stačíte překročit, a i dobře známé cesty začnou vypadat stejně. V takové chvíli se z orientace podle paměti stává hazard. Klíčem k přežití není lepší paměť, ale systém, který funguje, i když nevidíte dál než na konec vlastních lyží.
Typickou chybou je podcenění občerstvení a vybavení na změnu počasí. V horách platí, že počasí se může změnit během půl hodiny – i v červenci. V batohu vždy mějte nepromokavou bundu, náhradní vrstvu, čelovku, základní nářadí (duše, lepení, pumpičku) a dostatek tekutin, alespoň dva litry na osobu. Nezapomeňte ani na jídlo s vyšším obsahem energie – sušené ovoce, tyčinky nebo ořechy. Vodu z horských potoků nepijte bez úpravy, ani když vypadá křišťálově čistá; riziko bakteriálních nákaz je reálné.
Když v lese zjistíte, že mobil nemá signál, přestane fungovat mapa i navigace. První a nejdůležitější krok není hledat vyšší místo, ale zastavit se. Zastavte se na místě, kde jste si jisti, že se odtud dokážete vrátit. Snížíte tím paniku a získáte čas na rozmyšlenou. Rychlá chůze bez cíle vás dostane hlouběji do terénu a ztíží záchranářům hledání.
Co se týče vybavení, nepodceňujte průměr kol. S kočárkem s malými kolečky na brdských cestách mnoho nezmůžete. Ideální jsou nafukovací kola většího průměru, která se sama přizpůsobí terénu. Před výletem je dofoukněte na vyšší tlak, než používáte ve městě, a snižte riziko proražení. Nezapomeňte na brzdu — na delších klesáních se kočárek samovolně roztáčí a bez pořádné brzdy ho neutáhnete. A pokud máte starší dítě, zvažte odnímatelná kolečka, která se dají přišroubovat k zadní části kočárku, aby vám pomáhala při stoupání.
Při hledání úkrytu se vyhněte údolím a kotlinám, kde se hromadí studený vzduch a kde sněžení bývá intenzivnější. Hledejte závětrnou stranu hřebene, hustý smrkový porost nebo skalní převis. Před vstupem do lesa si zapamatujte jeho okraj – nechte si za zády výraznou značku (například rozlámanou větev), abyste se dokázali vrátit na otevřené prostranství. Kritickou chybou je procházet hustým lesem bez kontroly směru; stromy vás přirozeně stáčejí a po hodině zjistíte, že jste ušli kruh. Měřte směr podle kompasu na každých sto kroků, i když si myslíte, že jdete rovně.
Než vyrazíte, zkontrolujte si kolo – brzdy, přehazovačku, tlak v pneumatikách. V horách se hodí širší pláště s dobrým vzorkem, které zvládnou mokré kořeny a kluzké kameny. Pokud máte silniční kolo, vyhněte se lesním cestám a raději zvolte asfaltky nebo zpevněné cesty. A pamatujte: vždy je lepší plán podcenit a užít si jízdu, než se na trase trápit. Cílem výletu je přece radost z pohybu a krásné výhledy, ne pokoření rekordu.
Jak si výlet přizpůsobit realitě Před odjezdem si ověřte, jestli jsou v dané oblasti v provozu lanovky, půjčovny kol nebo horské chaty, kde se dá občerstvit. Mnoho horských středisek má v letní sezóně omezený provoz, a pokud spoléháte na to, že si koupíte oběd na chatě, můžete narazit na zavřeno. Proto je lepší mít s sebou vlastní jídlo a vodu. Také se informujte o případných uzavírkách – v horských oblastech často probíhají těžební práce, kácení stromů nebo opravy stezek. Aktuální informace najdete na stránkách správ národních parků, ale pozor – ne všechny uzavírky se dostanou na mapy včas.
Samotný pohyb ve tmě má svá specifika. Svíte si pod nohy, ale občas zvedněte světlo a zkontrolujte okolí, abyste nepřehlédli odbočku nebo značku. Typickou chybou je namířit čelovku přímo do dálky, čímž oslepíte sami sebe a ztratíte přehled o nejbližším terénu. Lepší je mít světlo nastavené na střední výkon a šetřit baterii. Také se vyplatí dělat časté krátké přestávky a kontrolovat, kde jste, podle mapy i podle hmatatelných bodů.
If you cherished this posting and you would like to receive more info pertaining to více o tom kindly take a look at our website.