Strečink po běhání není zbytečná ztráta času, jak si mnozí myslí. Pokud ho provedete správně, pomůže vám rychleji se zotavit, snížit svalové napětí a předejít zraněním. Klíčové je ale vědět, kdy a jak na to. Ideální doba je do deseti minut po doběhu, kdy jsou svaly ještě prohřáté a pružné. Nečekejte, až úplně vychladnou, protože pak je strečink méně efektivní a hrozí vyšší riziko přetížení.
Kdy a jak často cvičit, aby to mělo smysl Ideální je cvičit jednou až dvakrát denně, nejlépe večer před spaním nebo ráno po probuzení. Večer technika pomáhá „vypnout” po náročném dni, ráno zase připraví tělo na zvládání stresu. Délka tréninku by měla být deset až dvacet minut, ale i pět minut soustředěné relaxace může být přínosných. Pokud na to nemáte čas, zkuste alespoň částečnou verzi – zaměřte se na ramena, krk a obličej, kde se napětí drží nejčastěji. Důležité je nebýt ve stresu z toho, že to „nestíháte” – technika má sloužit vám, ne naopak.
Když se řekne wellness, většina lidí si představí luxusní hotel s bazénem a masážním stolem. Ale skutečná regenerace nezávisí na drahém vybavení ani na rezervaci procedur. Stačí proměnit vlastní byt v místo, kde si tělo i mysl odpočinou. Klíčové je připravit si prostředí a časový plán tak, aby se z odpočinku nestala jen další položka na seznamu úkolů.
Nejdostupnější variantou je parní lázeň ve sprchovém koutě. Pokud máte sprchu s uzavíratelnými dveřmi, stačí pustit horkou vodu a nechat ji téct, dokud se prostor nenaplní párou. Důležité je, aby dveře dobře těsnily – mezery mezi dveřmi a rámem můžete dočasně utěsnit ručníkem nebo igelitovou fólií. Sedněte si na sedátko nebo na přeložený ručník, nohy si podložte, aby nebyly přímo na studené dlažbě. Pobyt začněte pozvolna, maximálně na pět minut, a postupně prodlužujte. Během pobytu dýchejte zhluboka nosem, pokud možno ústy jen vydechujte.
Základní postup je jednoduchý: vyberete si svalovou skupinu, na pět až deset sekund ji vědomě zatnete, pak napětí náhle pustíte a na patnáct až dvacet sekund vnímáte pocit uvolnění. Začněte u nohou – zvedněte prsty a chodidla, jako byste chtěli dotknout se holení, podržte, povolte. Poté přejděte k lýtkům, stehnům, hýždím, břichu, hrudníku, rukám, ramenům, krku a obličeji. Důležité je držet se pořadí odspodu nahoru, abyste nezapomněli na žádnou část těla. Mezi jednotlivými svalovými skupinami se nadechněte a vydechněte, klidně a pravidelně.
Častou chybou je nalít zápar hned na začátku pobytu v sauně. Nejlepší je nechat tělo nejprve zahřát na suchý vzduch, přibližně pět až deset minut, a teprve poté přidat bylinkovou páru. Tělo se tak lépe adaptuje a potní rituál je účinnější. Po nalití záparu nevstávejte prudce – počkejte chvíli, až se tepová frekvence uklidní, a teprve pak jděte ven. Totéž platí při ochlazování: nevrhejte se do studené vody okamžitě, ale nejprve se osprchujte vlažnou vodou.
Autogenní trénink je systematická metoda relaxace, kterou vyvinul německý psychiatr Johannes Heinrich Schultz ve 30. letech 20. století. Její podstatou je navození stavu hlubokého uvolnění pomocí autosugesce – opakovaných formulí, které si v duchu říkáte. Na rozdíl od běžné meditace, kde se snažíte pozorovat myšlenky bez hodnocení, autogenní trénink aktivně pracuje s tělesnými pocity, jako je tíha nebo teplo. Pokud hledáte konkrétní nástroj, jak zvládat stres, úzkost nebo nespavost, vyplatí se ho naučit správně.
Při cvičení dýchejte přirozeně, ne zadržujte dech. Pokud se vám to stane, je to známka, že zatínáte příliš silně. Soustřeďte se na to, abyste při napětí vydechli a při uvolnění se nadechli – tento rytmus podpoří relaxační reakci. Také si hlídejte, abyste nezapojovali svaly, které zrovna necvičíte; často se stává, že při napínání břicha zatnete i ramena. Postupujte pomalu a vědomě, jako byste procházeli tělo podrobnou prohlídkou.
Na co si dát pozor? Nikdy nepoužívejte sušené květy s větvičkami nebo stonky, které by mohly ucpat odtok nebo se přilepit na kameny. Před nalitím tekutinu přeceďte přes plátýnko nebo jemné sítko. Zbytky bylin na kamenech se spálí a vytvoří nepříjemný zápach, který kazí celý dojem. Také se vyhněte esenciálním olejům v sauně – ty se odpařují jinak a při vysoké teplotě mohou dráždit sliznice. Bylinný zápar je jemnější a bezpečnější.
Jak na to, aby se zápar nespálil Klíčové je nalít zápar na kameny pomalu a rovnoměrně. Ideální je použít naběračku s dlouhou rukojetí a vylévat tekutinu krouživým pohybem po celé ploše kamenů. Tím se pára rozloží rovnoměrně a nebudete mít jedno horké místo. Po nalití se posaďte nebo položte tak, aby vás pára nepálila – hlavu držte dál od kamenů. Pokud vám přijde pára příliš intenzivní, otevřete na chvíli dvířka, ale ne na dlouho, ať neunikne všechno teplo.
If you have any questions about the place and how to use na této stránce, you can get hold of us at the web-site.