Základní pravidlo zní: neporovnávejte jen to, co vidíte na obrazovce, ale i to, co mapa neukazuje. Turistické mapy se liší v tom, jak zakreslují prameny, studánky a vodní toky. Některé uvádějí pouze trvale vydatné zdroje, jiné zaznamenávají i sezónní prameny, které v létě vysychají. Pokud hledáte vodu pro doplnění zásob, ověřte si u pramene v mapě, jestli je označen jako spolehlivý, nebo jen jako občasný. Tuto informaci najdete v legendě, kterou řada lidí přeskočí.
Zimní túry v českých horách nabízejí jiný zážitek než letní výšlapy, ale kladou na tebe úplně jiné nároky. Když se rozhodneš vyrazit, první věc, kterou musíš udělat, není balení, ale kontrola sněhové a lavinové situace. České hory nejsou Alpy, ale i v Krkonoších nebo Jeseníkách může hrozit lavinové nebezpečí. Před odchodem si vždy zkontroluj aktuální předpověď počasí a sněhové zpravodajství – nejen na den, kdy vyrážíš, ale i na další dva dny, protože počasí se v horách mění rychle a často.
Nakonec si osvojte návyk pravidelné kontroly po každém výletu. Prohlédněte boty, zda nemají praskliny ve švech, uvolněné podešvy nebo odřenou kůži. Včas zaznamenaná vada se snadno opraví – šev se dá prošít, podešev přilepit, drobnou trhlinu zatmelit. Když to necháte na poslední chvíli, mění se drobná oprava ve výměnu bot. Investice deseti minut po každé túře se vrátí v podobě bot, které vydrží roky a udrží vaše nohy v suchu a pohodlí.
Při plánování výletu za pramenem většina lidí sáhne po jedné mapě a věří jí bez výhrad. To je častá chyba, která vede k zbytečným zákrutám, bloudění nebo dokonce k návštěvě úplně jiného místa, než jste chtěli. Každá mapa má totiž jiný zdroj dat, jiné měřítko i jiný způsob značení. Porovnání dvou nebo tří map vám dá mnohem přesnější obraz o terénu a ušetří hodiny času v kopcích.
Jak počítat čas, když nechcete skončit za tmy Pro běžný odhad použijte jednoduchý vzorec: na každý kilometr po rovině počítejte 12–15 minut, na každých sto metrů stoupání přidejte 10–15 minut, na sestup počítejte o něco méně, ale ne o moc – prudké klesání vás unaví víc než mírné stoupání. K tomu přičtěte pauzy na jídlo, fotografování a případné zdržení. Pokud jde o náročnost, sledujte tři faktory: délku, převýšení a typ terénu. Písčitá cesta, kamení, kořeny nebo mokré skály zvyšují obtížnost i čas. Pokud plánujete trasu s převýšením nad 800 metrů, počítejte s tím, že tempo klesne úměrně s únavou – na konci dne už nebudete tak rychlí jako ráno.
Co se týče orientace v terénu, nespoléhej jen na značky – v zimě jsou často zasypané nebo špatně viditelné. Mapa v mobilu je užitečná, ale vytiskni si i papírovou mapu nebo si ji stáhni do offline podoby. Klíčové je umět číst vrstevnice a vědět, kudy vede bezpečná cesta. Vyhýbej se strmým svahům, kde hrozí laviny, a drž se hřebenů a lesních cest, které jsou stabilnější. Pokud jdeš na túru s někým, domluvte si předem pravidla – kdy se vracíte, jak často se zastavujete a co uděláte, když se rozdělíte. Nikdy nechoď na zimní túru sám, pokud nejsi zkušený a neznáš terén.
Typická chyba: podcenit vliv počasí a denní doby. V létě v poledne budete pomalejší kvůli vedru, naopak ráno a večer se jde rychleji. V zimě se na sněhu a ledu čas prodlužuje o 30–50 procent. Vždy si proto naplánujte rezervu alespoň 20 procent času. Pokud vám vyjde, že se na trasu vejdete jen těsně, raději zvolte kratší variantu nebo změňte výchozí bod – nikdy nespoléhejte na to, že to stihnete běžet.
Typickou chybou je spoléhat se na jednu mapu, která není aktualizovaná. Staré mapy často uvádějí prameny, které už zanikly kvůli změnám v krajině, nebo naopak nezaznamenávají nově vzniklá prameniště. Před výletem si proto ověřte datum vydání mapy a porovnejte ji s aktuálními daty z terénu. Pokud máte možnost, zkontrolujte si informace v místní turistické informační kanceláři – ale pozor, ne všechny informace se k vám dostanou včas. Nejspolehlivější je kombinace mapy, leteckého snímku a vlastního pozorování terénu.
V neznačeném terénu se pohybujte podle orientačních bodů, ne podle vzdušné čáry. Vyberte si výrazný vrchol, skálu, koryto potoka nebo osamělý strom, který vidíte, a jděte k němu. Až ho dosáhnete, vyberte si další. Tento postup vám umožní průběžně korigovat směr a vyhnout se zbytečnému bloudění. Typická chyba je spoléhat se na to, že kompas stačí. Kompas vám dá směr, ale ne terén. Pokud jdete přes hustý les, křoví nebo kamenné moře, vzdušná čára nefunguje. Použijte mapu a kompas spolu: určete si azimut, ale zároveň sledujte, co reálně míjíte.
Should you loved this article and you would want to receive more details about Bbs.Pku.edu.cn i implore you to visit the website.