Suché lezení na umělé stěně s lezečkami a bez chytů je skvělý způsob, jak trénovat techniku i sílu prstů v suchu a bez závislosti na počasí. Přesto většina začátečníků dělá hned na začátku zásadní chybu: berou si příliš malé chyty a příliš brzy se soustředí na bouldering, místo aby nejdřív zvládli základní pohyb po lištách a dírách. Výsledek je frustrace, přetížené prsty a ztráta motivace. Jak tomu předejít?
Než vůbec vyrazíte, zkontrolujte, zda je brzda správně nastavená. Většina moderních zipline má brzdový systém, který se aktivuje až ke konci trati, ale pokud je lano mokré, zpomalení může být výrazně slabší. V takovém případě zvyšte odpor tím, že přidržíte spodní část lana dlaní – ale pouze v rukavici a postupně, ne skokově. Trhavé stisky způsobí, že se kladka zastaví náhle a vy se zhoupnete dopředu, což je nebezpečnější než samotné přebrzdění.
Další past, na kterou lidé naletí, je stav lana. I nové lano může být poškozené, pokud bylo špatně skladováno nebo vystaveno chemikáliím. Před každým lezením projeďte lano rukou od konce ke konci a hledejte měkká místa, „chlupy” na plášti, zářezy nebo ztvrdlé úseky. Pokud najdete byť jen centimetr poškozeného jádra, lano vyřaďte. Neexistuje žádná oprava lana – jakékoli zašívání nebo slepování je smrtelný hazard. Stejně tak lano nepatří do pračky, sušičky ani na přímé slunce. Čistí se pouze vlažnou vodou a nechává volně uschnout ve stínu.
Jak poznat tíseň a co dělat, než skočíte do vody Když uvidíte někoho v nesnázích, nezačínejte hned plavat. Nejprve si všimněte, jestli dotyčný skutečně signalizuje nouzi. Mezi jasné znaky patří: hlava ponořená tak, že ústa jsou těsně nad hladinou, oči zavřené nebo skelné, výraz paniky, ale bez hlasu, tělo ve svislé poloze a nohy bez pohybu. Důležité je také to, co slyšíte. Tonoucí obvykle nevydává žádné zvuky – nemá vzduch na volání. Křik a plácnutí do vody bývají spíš projevem paniky, ale ne nutně tonutí. Když máte pochybnosti, radši zasáhněte, než abyste čekali.
Samotný pohyb na ferratě se v dešti a větru mění. Kovové stupačky a lana jsou mokré, takže přilnavost je nižší. Snižte rychlost a každý krok si pořádně rozmyslete. Ruce by měly být vždy na laně nebo na madle, nikdy ne v kapse. Při silném větru se držte blíž ke skále a snažte se minimalizovat odpor, který vaše tělo klade. Pokud je vítr opravdu silný, zkuste najít úkryt za skalním výčnělkem a počkejte, až trochu zeslábne. Nebojte se přiznat, že se vrátíte, pokud se podmínky stanou nebezpečnými – to není ostuda, ale zodpovědnost.
Nejčastější chyby? Lidé se snaží tonoucího tahat za vlasy nebo za končetiny, čímž mu způsobí poranění páteře – hlavně při skoku do mělké vody. Další chybou je plavání proti proudu nebo vlnám bez ohledu na vlastní síly. A nejhorší ze všeho je podcenit vlastní schopnosti – pokud si nejste jistí, že doplavete, radši zůstaňte na břehu a volejte pomoc. Zachránit někoho, kdo se topí, není o hrdinství, ale o rozumu.
Základem je, že před každou jízdou si ověřte stav brzdy a poslouchejte pokyny obsluhy. Pokud cítíte, že brzda nezabírá už na startu, nejezděte – i když to znamená zdržení. Bezpečnost není o síle, ale o předvídání. Když budete znát rozdíl mezi kontrolovaným zpomalením a panickým škubáním, zvládnete i situaci, kdy technika selže. A pokud si nejste jistí, raději se zeptejte, jak přesně brzda funguje, než se vydáte na trať.
Při výstupu si dávejte pozor na to, kde šlapete. Vlhké skály jsou kluzké, a i když máte dobré boty, nemusí to stačit. Vyhýbejte se místům pokrytým mechem nebo jílem, kde je přilnavost minimální. Pokud musíte překonat exponovaný úsek, soustřeďte se na tři body opory – dvě nohy a jednu ruku nebo naopak. Nikdy nedělejte dva pohyby najednou, pokud si nejste jisti stabilitou. A co je nejdůležitější: komunikujte se svým parťákem. Pokud má někdo z vás pocit, že je toho moc, respektujte to a vraťte se. Zvládnout první ferratu bez zranění je větší vítězství než dosáhnout vrcholu za každou cenu.
Problém začíná u konstrukce lana. Většina lan pro zipline má ocelové jádro a syntetický oplet. Mezi vlákna opletu se dostane voda – ať už z deště, mlhy, nebo ranní rosy. Když je lano mokré, oplet začne klouzat po ocelovém jádru. Tření mezi brzdovým vozíkem a lanem se výrazně změní. V praxi to vypadá tak, že i při stejném nastavení brzdy se vozík nedožene tam, kde měl, a dojezd se prodlouží o klidně deset i dvacet procent.
První ferraty jsou výzvou i za ideálního počasí. Když se k tomu přidá silný vítr a déšť, mění se každý krok v malou zkoušku odolnosti. Nejdůležitější je nepodcenit přípravu ještě před tím, než vůbec vystoupíte na skálu. Zkontrolujte předpověď, ale nevěřte jí na sto procent. V horách se počasí mění rychle a to, co vypadá jako jasná obloha, může za hodinu vypadat úplně jinak. Mějte proto v batohu vždy nepromokavou bundu a náhradní vrstvy, i když vyjíždíte za slunečného rána.
If you have any questions concerning where and the best ways to utilize bbs.Mofang.Com.tw, you can call us at our own web-site.